Postřehy
22. 11. 2008
Mlhy ty chmurné, plíží se přede mou.
Mrazivý dech mne ovane.
Světla umělých svící, nejasná jaká jsou.
V temnotách žádný hlas nehraje.
Jaký to osud, jaká tmy tenata?
Že k měmu srdci doléhá jen chlad?
Proč jen tak spěchá, směšně se nachvátá
– břečťan ten, který snad pochopí, má mne rád.
Lidé se míjejí svíráni úzkostmi,
postojí chvíli, pak zmizí si pryč.
Dospělý vrabčák mi zacvrliká z houští,
šťastný ten, kdo myslí na lidský kýč.
Proč noc tak působí? Proč život skomírá?
Zvířecích druhů, co člověk se vkrad?
Nic už jim nezbývá, než domovy v houští
a krutý, věčně střízlivý hlad.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
