06 - kapitola pátá: Lovec
29. 7. 2012
Byli sledováni. Sarah Blakeová cítila stopaře v zádech.
Zatím se drželi o krok napřed, ale elf – cestovatel z Trhu, byl stále nedočkavější odhalit, že přivedl Dvořany. Na uzdě jej držely jen Davidovy opatrné příkazy.
Ten už vychladl z příliš divoké rozlučky s druhou skupinou. Začínal chápat, že svět dospěl jinam, než očekával. Vzpomínky, které se mu namátkově objevovaly jako útržky v hlavě po jeho předcích, byly zastaralé a nedostačující. Obával se, že jak svoji totožnost mezi elfy prozradí, nebude cesty zpět. Byl si tím popravdě naprosto jist. A Dvořané se stanou jen žijící pohádkou.
Chtěl by do Observatoře. Zjistit víc. Doufal, že se mýlí. Pak spatřil magii ve zdech města, pevnost na kopci…Působilo to dojmem: Jen pro vrchních deset tisíc. A u brány se ukazovaly propustky.
Jejich elfímu příteli to bylo, zdálo se, úplně fuk, když iniciativně vyrazil.
Sarah vrhla tázavý pohled po Davidovi, ale odvrátil se a zavrtěl hlavou. Žádné zabíjení, přestože toho ví, bohužel, až příliš mnoho.
„Změna plánu. Mizíme odtud!“ rozhodl se nakonec. Siska se zhmotnila (schopnost nabyla v posledních dnech) a vyběhla napřed zjistit nikým nerušenou cestu.
„Co budeme dělat? Půjdeme za elfy jinam?“ zajímala se vlčice. Znovu odpověděl záporným posunkem. Dostal lepší nápad.
„Vyrazíme na lov. A obstaráme si informace od našeho pronásledovatele. Nechme osud osudu. Buď ho ve dvou – tedy třech (vzpomněl vlčího průvodce) zvládneme, nebo ne. V každém případě se nám patřičně představí.“
Sarah vykouzlila poslední poznámka na tváři po dlouhé době úsměv. Bude zábava. Průvodkyně se vrátila z pochůzky, aby je zavedla do hlubin lesa. A ulovila něco k obědu druhého dne, kdy se konečně odvážili udělat malý oheň a odpočinout si.
Těžko je někdo sledoval přes noc. Musí mít přinejmenším pětihodinový náskok. Dost na krátkého šlofíka, zametení stop…
Jenomže Darion spěchal z osobních důvodů, ne z finančních. Byl tedy rychlejší a vytrvalejší, než čekali.
Siska Sarah probudila zavrčením, když jej ucítila u tábora. Sdělit to elfovi nebyl čas. Sotva skočila do keřů, aby se proměnila a přemístila, když se David probudil. Pozdě.
Lovec se zarazil. Spatřil dvě lůžka, sledoval dvoje lidské stopy (třetí se oddělili už dříve) – a našel jen jediného jejich majitele? Jen jednoho nyní držel v šachu.
„Kde je ta žena?!“ uhodil na krále elfů. Ten se usmál.
„Nejspíš byla chytřejší než já a zmizela včas. Kdybys věděl, na koho ukazuješ mečem, přál by sis vrátit čas, abys to nikdy nezkusil, tím si buď jistý.“
Pohnul se ke zbytku jídla, aby zaměstnal Darionovu pozornost. Ó jistě, byl ostražitý. Ovšem oči vzadu neměl.
Darion byl skutečně zmatený. Držel bezpečně toho muže, ale nemohl mu přečíst myšlenky. Přitom je občas elfům čítával. Věděl navíc, že je tu někde v okolí ta žena, ale cítil jenom myšlenky vlků, které rovněž nepřečetl. A proč se navíc snažit? Jsou to jenom zvířata.
„Měl bys schovat tu zbraň. Neradi bychom ti ublížili. Čekáme na tebe. Mohl bys mi pomoci s informaci. Nebude tedy lepší si promluvit?“
Ale v tom se David zmýlil. Jejich pronásledovatel byl zjevně čím dál tím nervóznější. „Mělo vás být víc. Jestli mi nechceš říct, kde najdu ostatní, abych vás přivedl do Observatoře všechny, nemám o čem se s tebou vybavovat, elfe.“
Přivolal koně a vzal od sedla provaz, aby Davida svázal. Samozřejmě jej nejprve nechal odložit zbraně a stranou od nich si kleknout a dát ruce za záda. Logické při stavu jeden na jednoho. Ale aby mohl ochotného zajatce spoutat, potřeboval svoje ruce obě. Musel odložit meč. Na ten okamžik už čekaly Sarah se Siskou.
Vyrazily lovci zpoza zad, povalily jej na zem a odřízly mu cestu k meči. Muž sahal po dýce, ale elf byl s tou Sářinou rychlejší.
„Daly jste si na čas,“ vyprskl na vlky a využil Darionův provaz proti němu.
„Já ti to říkal. Teď si se mnou budeš muset promluvit. Máme spoustu času,“ shrnul nakonec, přestože zrovna tím si jist nebyl. Z Observatoře už jistě někoho poslali.
Muž v poutech se neúspěšně zazmítal.
„Nevypadá jako někdo, kdo dělá svoji práci,“ poznamenala žena, která se zničehonic objevila. Darion velmi zmateně zíral na oblékající se Sarah Blakeovou.
Ta si odrkla. „Tenhle trouba určitě nic neví, vždyť se na něj podívej! Chytili jsme nějakého hloupého farmáře. Vsadím se, že bych jej zvládla levou zadní i s mečem v ruce,“ spustila trochu opovržlivě, čímž se lovce pořádně dotkla.
Elf na jeho obhajobu zavrtěl hlavou. „Troufám si tvrdit, že tentokrát jsi na omylu. Tak zpívej,“ přikázal zajatci. „Kdepak jsi se naučil číst myšlenky, co?!“
Stopař polkl. Uvědomil si, jak je podcenil. Kera byla zesláblá a zvyklá jen na kobku. Tihle dva jsou zabijáci. Hrají si s ním jako kočka s myší a pokud se jim ta hra přestane líbit, oddělají jej bez mrknutí oka. A ten elf, měl z něj husí kůži. Za tak krátkou dobu odhalil jeho největší tajemství. Dokonce ani Radní o něm neměla tušení. Nikdo krom dvou, vlastně nyní jen jednoho elfa a jeho bratra.
„Uměl jsem to vždycky,“ zamumlal tedy v odpověď.
Oba dva se rozesmáli na celé kolo. Sarah první se zamračila. „Mám hlad,“ spustila.
Elf ukázal směrem k Darionově zvířeti. Pak, jako by si něco uvědomil, se otočil.
„Ten kůň se ještě bude hodit. Musí ti stačit, co najdeš v brašnách. Náš nový zábavný přítel nám malou snídani za ten budíček dluží.“
Měla nutkání mu sdělit, že maso nejí, ale už dobré dva týdny to nebyla pravda. V lese zeleniny zrovna moc nerostlo.
„Má propustku do města,“ spustila překvapeně po chvíli. Nedalo jí, aby brašny pořádně neprohledala. „Jmenuje se Darion. To zní elfsky. I pak vydal zřejmě nějaký elf.“
S tím se zakousla do chleba a sýru.
Oproti tomu elf jej bez ustání sledoval.
„Co s ním chceš dělat? Z toho města už nás určitě stopují sem a tenhle nás jenom zpomalí. Vyslechneme ho, vezmeme koně a zásoby a vypadneme. Najdeme Sam s Danielem, ty zajatce a ztratíme se. Zapomenou na nás stejně rychle, jako si vzpomněli,“ navrhla vlčice.
Elf věnoval Darionovi smutný úsměv. „Tady moje společnice je trochu rozzlobená, protože jsme se s ostatními kvůli mé maličkosti rozdělili a ukázalo se, že to není nejlepší rozhodnutí. Ale známe tvoje jméno, Darione, co umíš číst lidem myšlenky, a sami jsme se nepředstavili. Mně říkají David a jsem podle všeho elf. Ta nerudná žena je Sarah, dcera Strážce krále lidí. Sotva ti mohu říct víc, aniž bych tě zabil. Jen vtip,“ dodal nejistě a oba dva se opět rozesmáli.
Darion jejich humor nesdílel. Snad má způsob, jak je dostat do Observatoře pěkně v klidu a dost rychle. Měl na rozmyšlenou. Stačí mu tihle dva nebo jim vystopuje ostatní a začne mluvit až potom? Jenomže kolik času zbývá Keřině osobnosti, než zmizí docela? Možná už bylo pozdě, po tom týdnu, kdy ty dva hledal.
„Ta, které říkají Kera, je v Observatoři,“ rozhodl se rychle. Nemohlo to být horší, než kdyby si nezvolil vůbec.
Mohl by se triumfálně usmát, protože jim skoro vyrazil dech tou informací. Neměl však náladu na hlouposti. Ostatně, kdo v jeho kůži ano?! Byl na nejlepší cestě toho muže chytit a odvést a teď tu sedí s rukama za zády, odzbrojen jako nováček. Přesto, zjevně o tom faktu ti dva neměli ani potuchy. Vlčice přestala jíst a vrhla po elfovi pohled plný naděje.
„Zdá se, že ji znáš,“ uhodil na Dariona jeho žalářník. Pak chytře dodal: „Ale kdybys věděl dost, sotva bys vyjel sám. Takový žabec. Kdybys ji opravdu pořádně znal, pověděla by ti, co jsme zač. Přinejmenším o Sarah. Nevěřím ti. Budeme se tedy držet původního plánu. Pomoz mi jej vysadit na koně,“ zavelel, ovšem vlčice se ani nehnula.
Obrátil se k ní. Jak tiše se přemístila! Ani ji od nyní stojícího zajatce, kterého držel, neslyšel. Než se nadál, přiložila jejich rukojmí ke krku svoji dýku.
„Co to děláš?!“ obořil se na ni, ale nevěnovala mu žádnou pozornost.
„Já se budu ptát a ty odpovídat! Tahle čepel je cennější než všechno, co jsi kdy viděl. Vysloužila jsem si ji v boji. Projde čímkoliv jako máslem a je v ní dost stříbra na zabití čehokoliv. Jestli jednou zalžeš, a já to poznám, protože vládnu vlčími smysly, podříznu tě jako sele a moje čtyřnohá společnice se nakrmí.“
Zpoza ní vystoupila šedobílá vlčice a podtrhla efekt jejích slov zavrčením.
Darion si rychle uvědomil, jak naivní bylo myslet si, že je v jeho silách Dvořany obelhat. Opatrně, aby se neřízl, přikývl.
„Jak jsi poznal Keru?“
Hned první otázka a taková záludnost! Polkl a pověděl všechno. O útěku z vězení. Zjistil, že promlouvat s někým, kdo jej poslouchá, mu poskytuje podivný pocit úlevy. Řekl vše, až na své city k jejich známé. Dokonce i o svém bratrovi a Lerionovi, o svých obavách.
Žena dýku skryla bezpečně do pouzdra. „Měl jsi zachránit vlčího krále a místo toho jsi vytáhl Keru. Kdo ještě je v žalářích Stína?“
Lovec polkl. Dcera Stráže se nyní musí bezpodmínečně dozvědět o smrti svého vlčího otce.
Jen přikývla, aniž by dala vědět, jak moc ji to ranilo, přestože to bylo nesporné. „Mluvil jsi pravdu.“ Kývla na muže, aby jej pustil a rozřízla pouta. „Za pár hodin tu budou vojáci z Observatoře. Můžeš se vrátit s nimi nebo jít, kam chceš. Ale tvého koně a tvoje věci si necháme. Můj společník tak bude rychlejší. Nechystáme se za Kerou. Sama si zvolila. Můj otec je mrtev, můj pán pod zámkem a já pochybuji o tom, že sami něco svedeme. Naši přátelé měli pravdu. Bude lepší pracovat v tichosti a klidu, bez pozornosti. Sbohem, Darione bez původu.“
Změnila se přímo před ním. Netrvalo to ani pár vteřin. Darionova mysl se snažila přijít na to, jakými slovy ten okamžik popsat, ale netušila. Divné, zvláštní, rychlé a ohromné. Jen to jej napadalo, zatímco zíral s otevřenými ústy na Sarah Blakeovou a její čtyřnohou kamarádku a elf sbíral věci, aby nasedl na jeho koně a vyrazil bez ohlédnutí pryč.
„Počkejte, já…“ napadlo jej, že by se mohl seznámit s těmi ostatními, ale už byli pryč. Navíc to byl od něj hloupý výmysl.
Sarah nemohla truchlit. Ne takhle před někým. Raději úpěla a zaříkala se, přísahala pomstu ve vlčím kožichu. Běžela co nejrychleji, jak to šlo, dokud se neunavila, svůj vztek neuhasila vyčerpáním. Pokud je k večeru stále někdo pronásledoval, nechali jej daleko za sebou. Získali koně, pas do Observatoře, nějaké zbraně a zásoby, pár mincí. Přestože zvíře bylo pohublé, podávalo dobrý výkon. Bylo v kondici, svaly jen hrály, dokud se neutábořili na noc a nenechali je na pastvě na louce pod bedlivým Sisčiným dohledem.
Neproměnila se zpět. Nemínila s Davidem mluvit a on to nevyžadoval.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář