01 - Slovo úvodem
19. 9. 2009
Budete-li mít chuť a začtete se do některé z mých knih, zjistíte velice záhy, že nepoužívám příliš jednoduchou strukturu děje příběhu. Důvod je prostý. Už jste někdy měli spoustu času a rozhodli se zajít si něco koupit do města? Pakliže ano, jistě víte, že lze snadno zapomenout, co jste tam vlastně přesně chtěli, a nakonec skončíte doma se spoustou pro vás zbytečných věcí. Určitě už jste něco dlouhodobě naplánovali a ono to potom nevyšlo podle představ, a to je přesně „můj“ příběh.
Proč je „můj“ v uvozovkách? Tak předně z toho důvodu, že já jsem jen jeho prostředník. Možná si u něj trochu vymýšlím, třeba také více, ovšem každý autor zná chvíle, kdy se „zasekne“ a dál to již nejde. To znamená, že nám děj plyne z těch nejhlubších rovin duše, nemůžeme příběh zcela ovládnout, jen jej sem tam usměrnit či popostrčit kupředu z ošemetného místa.
Příběh v nás plyne jako život. Nečekaně se kroutí, až dospěje do okamžiku, kdy skončí. Takový okamžik poznáte nechutí dál pokračovat, možností konce, jež se hodí v hektické dny, nebo jen touhou vítězně práci dokonat, překonat cílovou pásku.
Konec vyprávění smí přijít kdykoliv, třebas uprostřed děje, ať si jazyky jiných mluví, co chtějí. Když se vyčerpá veškerá energie autora, je dobré přispět k zakončení, protože to, do čeho se nutíte, pozná na výsledku práce i malé dítě. A věřte mi, děti, ty jsou těmi nejlepšími kritiky, protože neznají knižní trh a nepohybují se mezi knihami dostatečně dlouho, aby jimi byly znuděny.
Úvod by měl být dostatečně stručný, vždyť kdo si čte ty dvacetistránkové komentáře k autorovi a knize? To už je lepší vyzkoušet hned první kapitolu.
Takže tento román věnuji svým nejlepším kamarádkám, které mi jsou téměř sestrami (ony už vědí), a té jediné sestře Markétě, jež se sice nechová vždy optimálním způsobem, ale zato má střízlivé názory a dokáže poradit (téměř vždy). Dále mému otci za to, že mne tak materiálně a snad i psychicky podporuje a mamce za trpělivost, kterou se mnou má.
Děkuji všem, kteří přispěli k tvorbě postav (ať už svou existencí nebo nápadem) a prvním čtenářům dost odvážným na to, aby si moje amatérské psaní dočetli až do poslední tečky.
