01 - Prolog
14. 8. 2009
Noční vzduch páchnoucí místy zplodinami z výfuků aut. Světla vyčerpaných lamp blikající mezi domy a shora na hlavní třídu vydlážděnou „kočičími hlavami“. Vlhké koleje, po kterých poslední šalina přeběhla svou denní trať do postele více než před hodinou. Žvýkačka přilepená na podrážku pánské boty.
„Do háje!“ ozve se hlas jejího majitele, když tento poslední fakt zjistí. Těžce pod pantoflem, jinak by tu nestál - o půlnoci, zaúkolován tchýní, jíž údajně stíhá zesnulý manžel. Nejhorší na tom všem je, že mu vzhledem k tomu, co viděl na vlastní oči, nezbývá, než té ženské věřit. Ani se svému dávno mrtvému tchánovi nediví. Sám by se té báby nejraději zbavil. Místo toho musel ze svého účtu vybrat balík, aby se toho ducha v domě zbavil.
Prý lovci strašáků, elita na Moravě. Nikdo o nich nic neví, a přitom historky kolují po hospodách i policejních stanicích dennodenně. Vynořili se před pár měsíci. Sami jako duchové, nepolapitelní. Stejně to, co loví. Hádal by, že na té myšlence bude i něco pravdy.
„Jako v nějakým podělaným filmu,“ vyštěkl, podíval se na své hodinky. Ta ženská má skoro čtvrt hodiny zpoždění.
„Hádám, že vy nejste Batmanův příznivce,“ ozve se za ním.
Leknutím uskočí. „Ta holka chodí sama jako duch,“ řekne si pro sebe, protože krk by za to tvrzení neriskoval. Místo toho nahlas řekne cosi ne o moc lichotivějšího: „Na to plížení snad máte školu, nebo co?!“ snaží se tak zahnat vlastní obavy.
Postavu zahalenou od hlavy k patě nevyvede ani v nejmenším z klidu. „Někteří z nás to mají jednoduše v krvi,“ odvětí a (jako už nepochybně stokrát) natáhne ruku pro hotovost uschovanou v obyčejné obálce na dně mužovy náprsní kapsy.
Netušil, co si má myslet. Odpověď by nikomu, kdo spatřil řádění poltergeista, na pokoji nepřidala. Předal proto obálku a zmizel směrem ke svému autu, jak nejrychleji mohl. Jedno věděl jistě. Už nikdy s ní nechce mluvit.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář