30 - kapitola dvacátáosmá - Sářina troufalost
13. 5. 2010
„Je to dost malá průrva,“ spustím skepticky směrem k vlčici.
V chodbě je docela narváno. Elfové, několik divoženek, Meriot, rybář, já a Sarah Blakeová se svým bláznivým nápadem. Tady v podzemí, pod kořeny staletých stromů, u portálu, který podle pouhé domněnky je jediný otevřený, držen stále nepochopenou silou srdce Hvozdu, srdce Trhu.
„Jaká je pravděpodobnost, že se na druhou stranu dostane v pořádku? A sem přijdou lidé?“
Sára mi věnuje rozhořčený pohled. Je rozzlobená, že se o ní bavím, jako by tu nebyla. „Jestli si můžu vybrat mezi rychlou smrtí někde v půlce cesty nebo rozsekáním na cucky, co bys řekla, že by bylo lepší?“ spustila tím svým typickým ironickým tónem Angličanka.
Rozhodím rukama. Vzdávám se. Když se Sarah Blakeová zapře, nepohne s ní ani tornádo.
„Jen vyhrabu telefonní čísla a seženu je. Zvládla by to i cvičená činčila,“ snaží se přesvědčit mě drobným vtípkem.
Vezme si o d jedné z lesních žen sáček s práškem a značku portálu Hvozdu kvůli zpáteční cestě. Zbrojířovy OTRAVINY už znala nazpaměť, když je zaměřili. Věci uložila do miniaturního baťůžku.
„Koukejte mi pak ty popruhy pořádně stáhnout!“
Ignorujíc moje obrácené oči v sloup se začne zaobírat prvním bodem svého příliš děravého plánu – proměnou.
Což se neobejde bez překvapených výkřiků jedinců, kteří o této její schopnosti dosud neměli ani ponětí.
Okamžik trvá bezpečné připnutí kapsy a Sarah Blakeová následovaná mnou viděnou Siskou mizí divákům z očí, aby se vynořila – na druhé straně.
Zhluboka se nadechne, sebere batos s rozervanými popruhy a jímá se najít ve sklepě pod domem světlo a pokud možno i něco na sebe. Tahle noc bude krátká, musí si pospíšit.
Vyštrachala starý mobilní telefon. Zbrojíři by byl na Trhu k ničemu, nechal jej povalovat se v jednom z regálů ve sklepě, kde stejně nebyl signál. Přehodila sim kartu, vrazila mobil do nabíječky a o pár minut později na papírek přepsala potřebná čísla, aby je mohla obvolat. Nehodlala plýtvat svým kreditem, když může použít nepřítelův.
Zamkla. Zbývaly dvě hodiny, než se začnou shromažďovat. Mínila je využít jinak než povalováním se po domě.
U Čertovského kozla bylo solidně narváno. Hospody po celém světě musely díky absenci konkurence z Trhu zaznamenat zvýšení tržeb. Tady se obchody hýbaly.
Sedla ke stolu v koutě výčepu, než ukázala svoji tvář.
Mnoha štamgastům nic neřekla, pár přítomných však viditelně pobledlo – jako například majitel hostince. Ten urychleně zvedl svoji zadnici od vlastní večeře a přikvapil k novému hostu.
„Zbláznila ses?! Vpadnout mi po takové době do hospody zrovna v noční špičce?! Ten, kdo o tobě doteď nic nevěděl, se to od ostatních obratem dozví.“
Vyhodila si nohy v botách na stůl a pokrčila ledabyle rameny.
„Stínoví lovci ti udělali spoustu kšeftů, příteli. To ty jsi je přivedl na scénu. A teď, po tom všem, mi nedoneseš ani dvojku červenýho?“
„Řekl bych, že červená tu poteče úplně odjinud než ze sudu,“ vrhl barman rychlý pohled na dva ze svých hostů opodál.
Sarah jen ležérně vytáhla pistoli a pokynula mu hlavní k baru. Oba štamgasti se opět posadili na svá místa.
„Než se pustíme do přestřelky a lovci vlků mě budou chtít stáhnout z kůže, nepochybně všechny přítomné zaujme fakt, že jsem ještě před hodinou byla na „tom Trhu“,“ promluvila do nyní pozoruhodně ztichlé místnosti.
Sledovala, jak skupinka obchodníků natahovala krky, napjaté k prasknutí, a rozhodla se, že je ještě chvilku nechá.
Ochutnala sladké víno.
„Zřejmě nikoho nenadchne informace, že Trh drží v rukou bláznivý stařec rozhodnutý vyhlásit válku divoženkám. A portály jsou uzavřeny jenom díky dvěma uprchlíkům, které dodnes nebyl schopen ve své malé zemi chytit. Řekla bych, že si budete muset na otevření bran ještě chvilku počkat. Samozřejmě jen v tom případě, že věci nedostanou rychlejší spád. Vzhledem k tomu, že jsou tu dozajista přítomni někteří špehové či přátelé vlčích lidí, mohu zmínit, že jsem byla vyslána za Lovce pro odměnu, která nám patří za jednu vzácnou zásilku. Pro příznivce upírů mám zprávu, že drtivá většína jejich druhů na Trhu již byla pobita, a ty ostatní to brzy čeká.“
„Kopla“ do sebe zbytek sklenky a odpočítala peníze. Se slovy: „Já své dluhy platím,“ se za ní zabouchly dveře. Byla ta tam.
Barmanovi se ulevilo, že v jeho hospodě nedošlo k žádnému krveprolití. Tuto noc se mu věru uklízet mrtvoly nechtělo. Někdy měl pocit, že na takové věci je až příliš starý.
Sarah Blakeová si oddychla. Trochu se obávala, že by nemusela vyváznout stejně netknutě jako minule. Nicméně ve střehu zůstávala. Je jen otázkou minut, že se jí někdo pověsí na paty.
Ve světle lam zpozorovala známou, křivolace působící bělovlasou postavu. „Dobrý večer, pane profesore,“ spustila automaticky.
Dotyčný okamžik vypadal, že jí chce cosi povědět, ale zavrtěl hlavou a šel si dál po svých. Sáře nešlo do hlavy, co dělá muž ve svém pokročilém věku uprostřed noci v centru, ale rychle na setkání zapomněla.
Siska ji upozornila už krátce po nástupu do rozjezdu. V plném autobuse nepůsobilo ani trochu divně, když se ohlédla. Většina lidí to dělá už z toho důvodu, aby zjistili, mají-li se obávat případného ne zrovna voňavého znečištění svého šatstva.
Žena působila dojmem, že jde z práce. Decentní oblečení, tuctová tvář i postava… Jenomže Sarah se na svoji čtyřnohou přízračnou kamarádku mohla takřka vždy spolehnout. Štěnice nemají za úkol dát se vidět.
Co se jí zamlouvalo méně byl pubertální výrostek, který si nejspíš myslel, že ji může s nožem v ruce okrást jen pár ulic od zbrojířova obchodu.
Netrpělivě jej přirazila zády ke zdi. Vzápětí musela kvapem tasit, když zasyčel přes náhle nepřirozeně výrazné špičáky.
„Kdo tě poslal?“ vyštěkla na něj rozlíceně. Neměla v úmyslu nechat se ještě dnes zabít.
„Někdo si myslí, že máme společný zájmy,“ vyprskl v odpověď.
Sarah si tím nebyla tak jistá. A nehodlala jen tak upíra nechat jít, aby se do ní za rohem zakousl.
„A co ty máš za zájem?“ zajímala se, držíc mu stále pistoli u hlavy.
Nikdo jí nemusel říkat, že uzavírat pakty s upíry se rovná upsat se ďáblu. Oni vás nakonec podrazí úplně stejně.
„Mno,“ zašklebil se výrostek: „Já jsem tak trochu v pozici Zorra Mstitele. Zabít hlavase a nastolit všeobecnou pohodu.“
Vlčice přimhouřila podezíravě oči. Siska sama nepřátelsky vrčela. Zapomněl totiž říct: Nastolit vládu upírů a vybírat dávky krve.
Jako by jí četl myšlenky, dodal: „Pracují pro nás ve světě některé krevní banky, nemáme důvod pracně lovit, samozřejmě kromě těch, které to baví,“ olízl se.
Sáře vytanul na mysl Trh plný paniky. Nebylo jí to příliš po chuti.
„Nemáme důvod zachraňovat naše starší společníky, abys pochopila. Upíři jsou příliš zastaralé a tradicionalistické hnutí. Mladší generace si to již uvědomila. Moderní krytí, zákony vhodné pro situaci ve 21.století a čistější stravování. Tyhle věci mají někteří v plánu již dlouho. Dosud nám v tom starší rodiny bránily. Naštěstí pro nás byla většina oponentů tenkrát v noci Správcem zmasakrována. Ti ostatní jsou, jak jsi říkala v hospodě, také pobiti. Ovšem pár schopných agentů čelí stejné hrozbě.
Dokonce už vyvíjíme enzym, který by měl být v rámci několika let schopen vrátit nám dovednost ehm – reprodukovat se. Nepotřebujeme unášet nebo zabíjet nikoho ze Stínových lovců či jejich známých.
Ty jsi byla Správci blízko. Znáš jej. Nikdo jiný nebude schopný jej eliminovat. Lidé nejsou dost rychlí, dost nenápadní. Kdyby se vám podařilo teď uniknout pryč, ven z Trhu, ten dědula po vás půjde.“
Zřejmě to byl právě poslední argument, který Sarah Blakeovou přesvědčil.
„Chcete jenom Správce, nic víc?“ ujišťovala se.
Upír se zazubil a přikývl. Vlčice jej pustila.
„Správce – a jednoho upíra, který dělá trochu dusno v našich řadách.“
Natáhla výhrůžně kohoutek.
Wamp si upravil šaty a přemýšlivě se na ni zahleděl. Je tu skoro tři sta let, a tihle lovci jsou všichni stále tak hloupí dnes jako tehdy.
„Na hostitele vašich přátel, exkapitána exsprávce, je vypsaná menší sumička, kterou bych si při té příležitosti moc rád vybral.“
Věděl, že kývne, ještě předtím, než tak učinila. Na ukázku dobré vůle vykročil před ní.
Žena, jež je sledovala, se tiše otočila zpět. Měla informaci, kterou potřebovala. Ví, kam míří.
V OTRAVINÁCH se svítilo. Připadala si jako idiot před pobaveným pohledem vampíra, jak se s připravenou zbraní kradla ke dveřím, když se anglicky s britským přízvukem ozvalo: „Dupeš jako stádo slonů, děvče. A nechalas svého učitele čekat zbytečně dlouho, nemyslíš?“
Překvapeně na okamžik strnula, než o poznání klidněji otevřela a vešla.
Její starý učitel z Anglie se zamračila na společníka své dávné chráněnky. Sám měl nedaleko krku Andyin kord, ale zjevně mu tento fakt vadil méně.
„V pořádku,“ kývla na spolužačku Sarah. „Kdo tu ještě je?“ pokračovala dotazem.
„Pavla a Market dorazily s obvyklou výzbrojí a teď se rozhlíží ve sklepě, jestli nenajdou něco navrch. Tenhle se tu objevil chvíli po mém příchodu s dvěma dalšími. Přinesli bednu a on je poslal pryč.“
Přikývla na znamení, že jí toto krátké hlášení plně vyhovuje.
„Kera a Kate jsou pryč, jak jistě víš. Žužu nás prodala Správci. Zbýváme jen my čtyři a Sam. Poslední společná akce Lovců. Odveď toho upíra dolů k portálu a nespouštěj z něj oči. Připravte všechno, co by se na Trhu mohlo hodit. Já vyprovodím toho staříka sama.“
Vzala si z regálu naproti čokoládu a začala ji po dílkách uzobávat.
„Staříka?“ ozval se dotčeně dotyčný s výrazně nakrčeným obočím. Vlčice někdy měla pocit, že tento druh úšklebku odkoukala právě od něj.
„Nevěděla jsem, že jsi v Brně. Že jsi vůbec v zemi,“ zamumlala nespokojeně. Zjevně se něco chystá nejen na Trhu. Ovšem nebyli tu od toho, aby se o tom bavili.
S oslovením to možná ždibec přehnala, ale nebyla dvakrát nadšená tím, že poslali jeho.
Muž po padesátce si poposedl. „Jsem tu jen proto, že ti mám zaplatit tu starou pohledávku, kterou jsi nejspíš z dobrého důvodu připomněla.
Nevím, jakou dohodu jsi uzavřela s upíry,“ přitočil se k ní blíž, jako by jej mohl dotyčný přes zdi a dveře ze sklepa slyšet, „ale něco bude chtít?“
Sarah Blakeová zavrtěla hlavou.
Muž otevřel dveře polepené reklamami na oplatky a bonboniéry. Zjevně se chystal k odchodu.
„Pak s tebou nehraje fair play. Upíři vždycky něco chtějí, a když ti to nepoví, obvykle je tou odměnou cosi, díky čemuž bys je do té hry nepustila. Nepodceňuj svého nepřítele a měj stříbrné kulky v zásobníku pěkně v pohotovosti.“
Dveře se za ním tiše zavřely. Malý zvoneček u nich se ani nehnul. Uvědomila si, že nezvonil, ani když přišla. Vzala židli a vytáhla papírek s rychlým: Good Luck.
Málem ji porazila i se židlí skupina divoženek hrnoucí se dovnitř. Ani se neodvažovala doufat, že někoho pošlou.
Vrátila židli za pult a prohlíželi si třicítku žen. Některé nesly na zádech krosny s náhradním oblečením, tětivami a jídlem. Jiné těmto držely zbraně. Působily dojmem dobře vybavených a vycvičených vojáků, což jí potvrdily.
Polkla. O divoženkách toho mnoho nevěděla, ovšem název „Tiché komando“…O tom slyšel každý, kdo vyrůstal v trochu odlišné rodině.
„Máme za úkol vyřešit problémy sester na Trhu. Najal nás tentokrát Svaz. Je to dva dny. Ovšem nenašly jsme žádnou cestu. Ty prý máš v držení funkční portál, vlčice.“
Sarah pokrčila rameny, aby získala čas. Musela si to trochu srovnat v hlavě. Mnohé divoženky nebyly schopny poznat, co je zač. Těmto to buď někdo řekl, nebo na nich skutečně něco bude.
„To není úplně jisté,“ odpověděla tedy vyhýbavě.
Divoženky se chopily bedny, kterou tu vlčí posel nechal. Zamkla dveře. Nikoho dalšího věru nečekala. Raději je zavedla do skladu pod domem.
„Měli bychom dokončit přípravy. Náš portál se otevře jen na malou škvíru. Až pošlu lístek, na druhém konci spojí síly, aby ji rozšířili dostatečně pro pohodlný průchod, ale netuším, na jak dlouho budou moci ten stav držet. Pravděpodobně se poté brána uzavře až do doby, kdy Správce umožní procházení.“
Čekala, žádné námitky se však neozvaly. Každá ze skupinek, ne-li každá osoba, tu byla z jiného důvodu. Přesto šli všichni se značným odhodláním.
S pomocí Market vypáčila víko bedny. Uvnitř našla pečlivě zabalený balíček peněz za dávno dodané zboží. Přišlo jí to jako věčnost. Ale jak čekala jen jednu zbraň (pamatovala na dohodu), našla jich hned pět. Na černé pochvě jedné z nich se leskl ve stříbře provedený vlk.
Siska si zvědavě prohlížela granule obklopující stojany se zbraněmi přivrtané do stěn dřevěné bedny. Nejspíš přemýšlela, zda nebudou dobré k jídlu.
„Vaše výplata,“ přivolala ostatní. Peníze rozdělila na čtyři díly, z nichž tři nyní rozdala spolu s dalšími čepelemi. Tak Andy přišla k novému kordu, Pavla si pochvalovala tesák a Markéta jednu ze dvou vlčích katan. Sarah si vzala dýku a poslední zbraň s vlkem a dílem peněz pečlivě zabalila do plátna a nacpala pod popruhy na bok cestovní tašky, kam nashromáždily ostatní lovkyně malý střelný arsenál.
Všichni byli připraveni. Stínoví lovci – nebo alespoň to, co z nich zbylo – vypadali v maskách přes tváře a zbrusu nových černých pláštích opravdu děsivě.
Dokonce i staletému upírovi to přišlo na mysl. Cítil se už tak nesvůj z lesních žen.
Sarah otevřela a zaměřila portál, a poslala vzkaz…
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář